Tajný sněm sboru
Kdesi v kosmu sněm se koná.
Novelky, úpravy, pravidla nová.
Podle čeho se bude existovat?
Kdo, komu a kdy může pomoci?
A ani není jasné, kdo jde po moci.
Nebo to dělají z přesvědčení?
Išížej! Až tohle se bude řešit,
už chtěl bych dohřešit!
Byla to předlouhá noc, která trvala dvě a půl hodiny našeho pozemského času. Začalo svítat a členové sboru začali konečně rozeznávat obrysy svých kolegů. Kolem dokola se rozestupovala písečná poušť sahající kam jen oko dohlédlo. Všichni se udiveně koukali kolem sebe a přecházel je zrak z té nádhery zalité douškem úsvitu. V tu chvíli se již po stočtyřicáté první aktivovalo teleportační zařízení. Všichni zvědavě vyhlíželi kdo dorazil. Vylezl sám předseda sboru, vysoký a štíhlý muž s modrofialovými vlasy a ohnivě červeným obličejem Drp Oladyv Osrp. Všichni se mlčky uklonili a příchozí jim s širokým úsměvem jemu vlastním úklonu opětoval. „Je mi velikou ctí vás všechny přivítat na tomto důležitém, sic tajném, shromáždění.“ Započal svůj úvodní proslov Drp Oladyv Osrp a svýma pěti očima, která měl symetrický rozložena na obličeji mimoděk přejel své publikum. „Vidím, že dorazilo jen sto čtyřicet členů sboru. To znamená, že devět členů nám zde chybí.“ A pro sebe si zamumlal: „Doufám že podali řádné omluvenky.“ Pak pokračoval: „Dnešní symposium má jediný, a to velice prostý, účel. O tom už ovšem nechám hovořit svého dobré přítele profesora Jedyva Juzilana.“
Profesor Juzilan, dobrosrdečný obtloustlý oranžově zbarvený mužík nevelkého vzrůstu, si olízl malík své levé ruky, což byl jeho nešvar při veřejných proslovech, a začal: „Takže rovnou k věci. Na mezigalaktické konferenci minulého věku byla, jak jistě všichni víte, schválena korekce novely vesmírného zákona o pomoci. Podrobné informace o této novele můžete pro oživení najít v brožuře, kterou jsem vám nechal připravit. Ta byla, a stále je, k vyzvednutí támhle vzadu na tom pultíku. No a o co tedy jde, že.“ Znovu si olízl malík „Ukázalo se, že tato novela už vlastně zasahuje i do darovacího zákona. Někteří totiž začali obcházet novelu zákona o pomoci tím, že dávají druhým pomoc jako dar. V tu chvíli ovšem dochází ke kontradikci těchto dvou zákonů. Byla navržena dvě řešení. Jedno je zrušit novelu zákona o pomoci a druhé by znamelo novelizovat zákon darovací. Až do setmění máte čas na prodiskutování těchto dvou možností. Těsně než se setmí rozhodneme, které z řešení tento sbor podpoří na příští mezigalaktické konferenci. Chci abyste si byli vědomi, že našich stočtyřicet jedna hlasů bude na konferenci rozhodujících, to je právě důvod, proč jsme se tu dnes sešli, abychom pak hlasovali, jak se tak říká, jako jedno tělo, že.“ A znovu si olízl malík.
Jakmile profesor Juzilan dokončil svou řeč, všichni vytvořili malé skupinky a debatovali o možných následcích. Drp Oladyv Osrp si vzal profesora stranou a udělali si malou procházku po poušti teď už nádherně zalitou poledním světlem. „Jak moc špatně to vypadá s darovacím zákonem příteli?“ zeptal se Oladyv Osrp. „Oladyve, nebudeme si mazat med kolem úst, ani hub, vypadá to bledě. Viděl jsem rozpracovanou novelu a je to katastrofa. Chtějí všechny dary zdanit.“ „Ach jo, kdepak jsou ty doby, kdy se říkalo: Darovanému koni na zuby nekoukej.“ „Ničí nám to všechny obchodní plány. Včera jsem byl na velice vážném schromáždění JUTREŽEN a když jsem viděl ty jejich obličeje... proti novele zákona o pomoci nikdo nepude, příteli.“ „Išížej, proč mě to nenapadlo hned?!“ vykřikl najednou Oladyv. „Mám třetí cestu!“ „No sem s ní,“ povídá Juzilen a přiložil malík k ústům. „A přitom je to tak jednoduché. Velmi prosté. Kulantní, brilantní, zkrátka geniální. Musíme prosadit dodatek k novele o pomoci a je to. Na darovací zákon nám pak nikdo už šahat nebude. Ten dodatek bude obsahovat jen jeden bod a to ten, že darování pomoci je bráno jako pomoc samotná a nevstahuje se na ni zákon darovací, tudíž pomoc v podobě daru je možná opět jen na vyžádání.“ „To neprojde.“ Povídá pesimisticky Juzilan. „Zní to nesrozumitelně a složitě, oni se všichni tváří jako hrozný vzdělanci, ale nebudeme si nic nalhávat..“ „No tak to zjednodušíme, důležité je že nám nikdo nebude kazit zájmy.“ Rozjel se zase optimisticky naladěný Oladyv. „Ne ne, musíme je spíš přesvědčit, že by měla být zrušena ta novela zákona o pomoci.“ „Jedyve! Znám tě už deset tisíc pět set šedesát čtyři let, pět měsíců, osm dní, dvě hodiny a...“ kouknul na oblohu“ možná několik minut k tomu. Přede mnou to neskryješ! Co se stalo? Mě to můžeš říct.“ Profesor Juzilan usedl na horký písek a vzdychl. „Mám domluvenou finanční pomoc skrz ten únik na nedokonalosti tý novely. Nechtěl jsem tě tím trápit. Musel jsem prodat všechny své podílové listy ve všech společnostech na planetě Zemi, to ti asi nic neříká, a suspendovali mě ze tří funkcí.“ „Země povídáš? To mi něco říká.. No jistě, tam jsem jel přece s tebou kempovat tenkrát, jak tam stavěli ty obrovský ty.. no z těch kvádrů, takový ty...“ „Pyramidy myslíš?“ „No, pyramidy.“ „Tak ty už postavili. Teď staví mrakodrapy. Ty jsou mnohem štíhlejší a vyšší.“ „Jó, a že jim to nespadne, čoveče.“ „No tak padají no, občas. Naposledy to bylo něco z letadlama v jejich kalendáři 2001, hroznej humbuk kolem toho nadělali. To jsem tam právě začínal převádět část svých financí. Teď, osm let po tom, tam maj z těch mých transakcí trochu finanční nepokoje, vlády musí dávat finanční balíčky, taky pěkný praní peněz ve velkým. Od těch chlapíků se máme co učit, kamaráde.“ Juzilan by ještě entuziasticky pokračoval, protože má pro Zemi slabost, ale Oladyv Osrp ho zastavil svou pravicí. „Mám to tedy chápat jako podvod?“ „Ne, Oladyve, já jen. Mám prostě strach, tak pochop, jsou teď krušný časy u nás v soustavě.“ „Podívej, teď je to jen na tobě. Buď si zachováš čest a dobrého přítele, a nebo...“ Oladyv nemusel dokončovat. Juzilan vstal, olízl si malík pravé ruky a povídá: „Takže třetí cesta. Jak že jsi to říkal?“
Novelky, úpravy, pravidla nová.
Podle čeho se bude existovat?
Kdo, komu a kdy může pomoci?
A ani není jasné, kdo jde po moci.
Nebo to dělají z přesvědčení?
Išížej! Až tohle se bude řešit,
už chtěl bych dohřešit!
Byla to předlouhá noc, která trvala dvě a půl hodiny našeho pozemského času. Začalo svítat a členové sboru začali konečně rozeznávat obrysy svých kolegů. Kolem dokola se rozestupovala písečná poušť sahající kam jen oko dohlédlo. Všichni se udiveně koukali kolem sebe a přecházel je zrak z té nádhery zalité douškem úsvitu. V tu chvíli se již po stočtyřicáté první aktivovalo teleportační zařízení. Všichni zvědavě vyhlíželi kdo dorazil. Vylezl sám předseda sboru, vysoký a štíhlý muž s modrofialovými vlasy a ohnivě červeným obličejem Drp Oladyv Osrp. Všichni se mlčky uklonili a příchozí jim s širokým úsměvem jemu vlastním úklonu opětoval. „Je mi velikou ctí vás všechny přivítat na tomto důležitém, sic tajném, shromáždění.“ Započal svůj úvodní proslov Drp Oladyv Osrp a svýma pěti očima, která měl symetrický rozložena na obličeji mimoděk přejel své publikum. „Vidím, že dorazilo jen sto čtyřicet členů sboru. To znamená, že devět členů nám zde chybí.“ A pro sebe si zamumlal: „Doufám že podali řádné omluvenky.“ Pak pokračoval: „Dnešní symposium má jediný, a to velice prostý, účel. O tom už ovšem nechám hovořit svého dobré přítele profesora Jedyva Juzilana.“
Profesor Juzilan, dobrosrdečný obtloustlý oranžově zbarvený mužík nevelkého vzrůstu, si olízl malík své levé ruky, což byl jeho nešvar při veřejných proslovech, a začal: „Takže rovnou k věci. Na mezigalaktické konferenci minulého věku byla, jak jistě všichni víte, schválena korekce novely vesmírného zákona o pomoci. Podrobné informace o této novele můžete pro oživení najít v brožuře, kterou jsem vám nechal připravit. Ta byla, a stále je, k vyzvednutí támhle vzadu na tom pultíku. No a o co tedy jde, že.“ Znovu si olízl malík „Ukázalo se, že tato novela už vlastně zasahuje i do darovacího zákona. Někteří totiž začali obcházet novelu zákona o pomoci tím, že dávají druhým pomoc jako dar. V tu chvíli ovšem dochází ke kontradikci těchto dvou zákonů. Byla navržena dvě řešení. Jedno je zrušit novelu zákona o pomoci a druhé by znamelo novelizovat zákon darovací. Až do setmění máte čas na prodiskutování těchto dvou možností. Těsně než se setmí rozhodneme, které z řešení tento sbor podpoří na příští mezigalaktické konferenci. Chci abyste si byli vědomi, že našich stočtyřicet jedna hlasů bude na konferenci rozhodujících, to je právě důvod, proč jsme se tu dnes sešli, abychom pak hlasovali, jak se tak říká, jako jedno tělo, že.“ A znovu si olízl malík.
Jakmile profesor Juzilan dokončil svou řeč, všichni vytvořili malé skupinky a debatovali o možných následcích. Drp Oladyv Osrp si vzal profesora stranou a udělali si malou procházku po poušti teď už nádherně zalitou poledním světlem. „Jak moc špatně to vypadá s darovacím zákonem příteli?“ zeptal se Oladyv Osrp. „Oladyve, nebudeme si mazat med kolem úst, ani hub, vypadá to bledě. Viděl jsem rozpracovanou novelu a je to katastrofa. Chtějí všechny dary zdanit.“ „Ach jo, kdepak jsou ty doby, kdy se říkalo: Darovanému koni na zuby nekoukej.“ „Ničí nám to všechny obchodní plány. Včera jsem byl na velice vážném schromáždění JUTREŽEN a když jsem viděl ty jejich obličeje... proti novele zákona o pomoci nikdo nepude, příteli.“ „Išížej, proč mě to nenapadlo hned?!“ vykřikl najednou Oladyv. „Mám třetí cestu!“ „No sem s ní,“ povídá Juzilen a přiložil malík k ústům. „A přitom je to tak jednoduché. Velmi prosté. Kulantní, brilantní, zkrátka geniální. Musíme prosadit dodatek k novele o pomoci a je to. Na darovací zákon nám pak nikdo už šahat nebude. Ten dodatek bude obsahovat jen jeden bod a to ten, že darování pomoci je bráno jako pomoc samotná a nevstahuje se na ni zákon darovací, tudíž pomoc v podobě daru je možná opět jen na vyžádání.“ „To neprojde.“ Povídá pesimisticky Juzilan. „Zní to nesrozumitelně a složitě, oni se všichni tváří jako hrozný vzdělanci, ale nebudeme si nic nalhávat..“ „No tak to zjednodušíme, důležité je že nám nikdo nebude kazit zájmy.“ Rozjel se zase optimisticky naladěný Oladyv. „Ne ne, musíme je spíš přesvědčit, že by měla být zrušena ta novela zákona o pomoci.“ „Jedyve! Znám tě už deset tisíc pět set šedesát čtyři let, pět měsíců, osm dní, dvě hodiny a...“ kouknul na oblohu“ možná několik minut k tomu. Přede mnou to neskryješ! Co se stalo? Mě to můžeš říct.“ Profesor Juzilan usedl na horký písek a vzdychl. „Mám domluvenou finanční pomoc skrz ten únik na nedokonalosti tý novely. Nechtěl jsem tě tím trápit. Musel jsem prodat všechny své podílové listy ve všech společnostech na planetě Zemi, to ti asi nic neříká, a suspendovali mě ze tří funkcí.“ „Země povídáš? To mi něco říká.. No jistě, tam jsem jel přece s tebou kempovat tenkrát, jak tam stavěli ty obrovský ty.. no z těch kvádrů, takový ty...“ „Pyramidy myslíš?“ „No, pyramidy.“ „Tak ty už postavili. Teď staví mrakodrapy. Ty jsou mnohem štíhlejší a vyšší.“ „Jó, a že jim to nespadne, čoveče.“ „No tak padají no, občas. Naposledy to bylo něco z letadlama v jejich kalendáři 2001, hroznej humbuk kolem toho nadělali. To jsem tam právě začínal převádět část svých financí. Teď, osm let po tom, tam maj z těch mých transakcí trochu finanční nepokoje, vlády musí dávat finanční balíčky, taky pěkný praní peněz ve velkým. Od těch chlapíků se máme co učit, kamaráde.“ Juzilan by ještě entuziasticky pokračoval, protože má pro Zemi slabost, ale Oladyv Osrp ho zastavil svou pravicí. „Mám to tedy chápat jako podvod?“ „Ne, Oladyve, já jen. Mám prostě strach, tak pochop, jsou teď krušný časy u nás v soustavě.“ „Podívej, teď je to jen na tobě. Buď si zachováš čest a dobrého přítele, a nebo...“ Oladyv nemusel dokončovat. Juzilan vstal, olízl si malík pravé ruky a povídá: „Takže třetí cesta. Jak že jsi to říkal?“