Pohádka o malé dušičce
Co dělají duše malé?
Rostou? Pijí ve Valhale?
Nebo snad rytířův kroj
oblékají v podsvětí
a vrhají se v lítý boj?
Kdo ví, ať mě rozčtvrtí,
je tu jedna pravda ale,
co údajně svět proletěla.
Pohádka asi, slyšel jsem,
že duše mění se v těla.
Kdysi dávno žila malá spokojená dušička. Pohodlně si seděla v nebíčku na mráčku a nic jí nechybělo. Tu ji napadlo, že už jí to nějak nebaví. Uplynulo už tisíce let od jejího posledního vtělení na Zem. Byla tenkrát mocným čarodějem. Nejmocnějším v kraji. Všichni na Zemi ji obdivovali a uznávali její převelikou moudrost a vnitřní sílu. Ach ano, vzpomíná teď kolik životů musela žít, než se dopracovala ke svému nynějšímu postavení. Kolik bolesti a utrpení, učení a zklamání musela prožít. Kolik chyb musela udělat, než našla správnou cestu. Teď už ale má všechny ty schopnosti. Dokáže najít životní cestu a to, co je třeba v jakou chvíli udělat. Přesto ji ale občas, když třeba v noci nemůže usnout na svém pohodlném mráčku, něco malinko trápí. Hodně ostatních dušiček jí tak trochu nemá rádo. Říkají si o ní, že je taková namyšlená. Sice zaslouženě, ale stejně. Kdo to s ní má vydržet! Na každém kroku je z ní cítit, že si o sobě hodně myslí.
Jednou k ránu přišla za malou dušičkou její jediná věrná kamarádka, a jak si tak povídali, malá dušička začala plakat, že nechápe, proč ji druzí tak odsuzují a říkají o ní, že je namyšlená. Vždyť to tak vůbec není. Ostatní vůbec netuší, čím vším musela projít, než se dostala ke svým schopnostem. Její kamarádka jí nicméně připomněla, že nejen v pozemském, ale v celém životě je třeba dávat pozor na znamení a snažit se pochopit, co nám chce život říct.
„Třeba se máš naučit být pokorná.“ povídá kamarádka. „Ale vždyť já přeci jsem pokorná.“ odpověděla malá dušička. „Nejsi, celou věčnost se snažíš být lepší a lepší. Lepší než ostatní. Zmocnilo se tě ego. Nutí tě, abys sama sobě dokazovala, že zvládneš všechno. Tak to je dušičko. A kde je ego, tam není místo na pokoru!“ řekla tiše kamarádka a dodala: „Všeho moc škodí! Nebo si snad nechceš přiznat, že ti v minulém životě vyšla láska jen díky kouzlům a temným silám? Cesta k lásce vede právě přes pokoru.“ „Proč si mi to neřekla dřív?“ Ptala se udiveně malá dušička. „Protože až teď nastala ta pravá chvíle“ odpověděla kamarádka a šibalsky se usmála. „A co mám teď podle tebe dělat? Vím konečně, že mě ovládá ego,ale jak zničit samu sebe, to nevím. Jsem na to už příliš mocná.“ povídá malá dušička a znovu se rozplakala. Kamarádka ji chytla za ramínka a s úsměvem povídá: „Vždy existuje nějaká možnost. A ty na ni určitě přijdeš. Jsi přeci tak mocná.“
Další měsíce malá dušička trávila přemýšlením, jak převézt samu sebe a utrápit ego tak, aby její skutečné já mohlo konečně vládnout. „Jak to jen udělám“ lámala si hlavu. V tom si vzpomněla znovu na duši, se kterou se spojila v minulém životě mocným kouzlem, které je spojuje, jak nejpevněji to jde. Toto kouzlo se jí podařilo uskutečnit jen díky mocnému démonovi z nejtemnějšího koutu podsvětí. Ten démon jí tehdy říkal takové divné věci.
Povídal: „Jednou budeš chtít tohle kouzlo zrušit.“ „A proč bych to dělala?“ divila se tehdy malá dušička. „Tím se teď netrap, ale až ho budeš rušit, bude to hodně bolet. Ale nebudeš trpět přímo ty. Bude trpět někdo v tobě, o kom zatím nevíš.“ dopověděl démon a zmizel. Ještě dnes z toho běhá dušičce mráz po zádech. „Možná, že právě tohle zabere.“ řekla si malá dušička a i když se nechtěla zatím smířit se ztrátou své jediné lásky, rozhodla se, že svou milovanou duši vyhledá a kouzlo spolu zruší.
Hledala jí několik týdnů, a když prošmejdila každý mráček i všechna nebeská zákoutí a pořád nic, rozhodla se ji hledat v pekle. Když vešla ohnivou branou do pekelného předsálí, pozdravil jí úslužný čert v zašpiněném fráčku a zeptal se jí, koho hledá. Vůbec netušila, jak teď ta duše vypadá, proto odpověděla, že hledá mocného démona z nejtemnějšího koutu podsvětí. Čert se na chvíli zarazil a zbledl, ale potom malou dušičku nasměroval k místu, kde démon sídlil. Malá dušička vešla nejdříve do obrovského sálu, kde stáli zástupy duší černé jako uhel a byly rozdělovány do příslušných skupin. Všude bylo horko a dusno a takový zvláštní pach. Pak procházela úzkou jeskyní, kde byla naprostá tma. Pořezala si obě chodidla, ale nedbala na to a pokračovala ve strastiplné cestě. Náhle se před ní objevilo malé červené světlo na konci jeskyně. Došla až k němu a vylezla ven malým otvorem. Ocitla se v místnosti ozářené ohněm, který plál pod několika kotli. Chudinka malá dušička vůbec nevěděla, kde právě je. Dočista se ztratila.
Tu se ozval z temného rohu tichý hlas: „Hej, ty tam. Neznáme se odněkud?“ Malá dušička se otočila a upřela oči do místa, odkud se ozval ten hlas. Zdál se jí povědomý. „Nevím, vstaň a pojď ke mně blíž. Vůbec tě nevidím“ povídá dušička. Z rohu místnosti klidně vyšla štíhlá postava. Když přišla ke kotli, u něhož stála malá dušička, zastavila se a chvíli si ji prohlížela. „Myslel jsem, že už se neuvidíme. Říkala jsi, že jakmile na Zemi prožiješ lásku, je to vrchol všeho a už se nikdy nevtělíš. A že by ses za mnou přišla z těch nebeských výšin podívat až sem, to bych do tebe nikdy neřekl.“
Byla to ona. Ta duše, se kterou byla malá dušička spojená mocným kouzlem nerozlučitelnosti. „Kdyby to byla pravá láska, byli bychom spojeni i tady.“ řekla smutně malá dušička. „Taky jsem si to představoval jinak“ povídá ta temná duše. „Ale po smrti se to nějak zvrtlo, co? Tys odešla chrápat na mrak a mě hodili sem do toho příšerného vedra, dusna, špíny a smradu.“ „Myslíš, že to tak je kvůli mně?“ zeptala se provinile malá dušička. „To víš, že si to nemyslím. Tvoje vina to není. Ale mě už to tady nebaví. Hledám způsoby jak odtud ven, ale furt nic. Už celá tisíciletí se vtěluji a dělám různé skutky, abych se posunul kupředu a dostal povolení opustit tuhle díru, a prd. Prostě se to někde zaseklo a za boha to nejde!“ postěžovala si temná duše a odplivla si.
„A co tu vlastně děláš?“ povídá po chvíli. „Hledám tebe. Potřebuji pomoc. Chtěla bych zrušit to kouzlo, co je mezi námi“ odpověděla malá dušička. Temná duše se na malou dušičku upřeně zadívala a povídá: „Takže už mě nepotřebuješ? Svoji úlohu jsem splnil, poskytl jsem ti lásku a teď mě už konečně můžeš odkopnout jako kus hadru, jako nehodící se krám, jako zbytečnou…“ „Takhle to není!!!“ hájila se malá dušička „Takhle to nefunguje. Nechci tě odkopnout. Ale mezi námi teď není láska. Je to závislost. Podívej se na nás. Jsme naprosté opaky. Opaky se přitahují, ale nemilují se! Tisíce let jsem seděla na mráčku a myslela jsem si, že jsem spasila svět. Bylo mi dobře samotné se sebou. Asi už jsem nechtěla zažít další bolest a utrpení, ale přišel okamžik, kdy mě to omrzelo. Chci poznat opravdovou lásku, i když to bude moc a moc bolet. A jsem přesvědčená, že ty jsi jediný, kdo mi v tom může pomoct.“ „Takže chceš opravdu tu opravdickou lásku zažít se mnou, s nulou z podsvětí?“ podivila se temná duše. „To záleží na tom, jestli chceš ty. Lásku musíme chtít oba. Sama na ní nestačím. Ale první, co musíme udělat, je zrušit to kouzlo závislosti, abychom byli konečně opět svobodní.“ odvětila malá dušička. „A proč zrovna já? Mohla bys přeci prožít lásku s kýmkoli jiným. S někým vyspělým. Já opravdu myslím, že na to zatím nemám. Závislost zvládne každý, ale opravdová láska vyžaduje sílu, obrovskou sílu a odvahu.“ povídá temná duše a koukla se zamyšleně do kotle stojícího před ní. „Ne ne, ty jsi ten pravý a jediný, kdo mě může zbavit ega a učinit mě tak šťastnou. A lásku pak můžu zažít opravdu s kýmkoli, jestli ty nebudeš chtít“ řekla rázně malá dušička.
„A jak ti, prosím tě, přesně můžu pomoct?“ ptala se temná duše. „Převezeš mé ego díky tomu, že si myslím, že všechno zvládnu. Jsme spojeni mocným kouzlem, které nám vlastně přikazuje být jen a jen spolu. Ale ty, jako temná duše, to můžeš porušit. Tu moc máš. A když tě v pozemském životě správně vyprovokuji, nebude pro tebe problém hledat si jiné partnery a tím mi ubližovat, protože budu stále pod tím silným kouzlem, které mi zaručuje mít tě jen pro sebe. Moje ego, které mě teď řídí, si myslí, že to zvládne. Pokud ano, tak se budu věčně trápit a nikdy se ho nezbavím. Ale pokud to zabere, přijde okamžik, kdy si uvědomím, že ten kdo trpí, nejsem já, nýbrž mé ego. Díky tomu bude krotké jako beránek a já si ho konečně zpracuji pod svou moc. A v tom životě ti dovolím mě trápit, protože to pro ego bude výzva. Bude si myslet, že to zvládne, že mu to nevadí.“ vysvětlovala malá dušička.
„Je to riskantní, ale mohlo by to klapnout. Co s toho ale budu mít já?“ povídá temná duše. „Podívej se na sebe. Myslíš si o sobě vlastně jen to nejhorší. Nic jsi ještě nedokázal. Jsi sám pro sebe nula! Budeš toužit po tom, aby tě všichni chtěli. A to hlavně v sexu, protože na tvé úrovni jde vlastně jen o tělesný sex, touhu a strach. Nic jiného pekelná úroveň nenabízí. Bude ti to dodávat sebevědomí.“ snažila se odpovědět malá dušička. „Dobře, chápu, co ode mne žádáš a rád to pro tebe udělám, ale chci s týhle díry a v tom mi zase můžeš pomoct ty. Já ti pomůžu zbavit se ega a ty mě zas dostat se k tobě nahoru. Tu lásku pak opravdu budeme moci prožít spolu. Bereš?“ řekla temná duše a sledovala reakci malé dušičky. Ta si pravda opravdovou lásku představovala jinak než s temnou duší, která páchne a je tak strašně ošklivá. Co měla ale dělat. Temná duše nebyla zlá a chtěla jí opravdu pomoct. Na oplátku žádala své vykoupení z podsvětí, což jí vlastně učiní krásnou, a tak si nakonec plácli.
Bude to pro tebe ale šíleně těžký. Možná se v půlce cesty zasekneš a nebudeš chtít dál. Bude to hodně bolesti a změn, na které nejsi dostatečně připravený.“ povídá malá dušička. „Neboj, zvládnu to. Ty mi totiž budeš pomáhat. Budeš mi dávat energii, dokud to nebude za námi. Nenechám tě to totiž dokončit s tím egem, dokud nebudu nahoře. Ne, že bych si myslel, že mě chceš využít a podvést, ale pro jistotu.“ povídá temná duše a poškrábala se za uchem.
„Fajn. Je tu ale ještě jedna podmínka. Budeš v tom životě muset být žena, aby to vyšlo. To ti ale doufám nevadí?“ otázala se malá dušička. Temná duše odpověděla: „Dobře, ale v tom dalším životě si to zase prohodíme! Ať je to spravedlivý.“ Malá dušička se začala smát a povídá „Bude to skvělý, jestli to vyjde.“ Temná duše však náhle zvážněla a říká: „Chci tě ještě o něco požádat. Čeká mě nejrychlejší postup v žebříčku duší v dějinách. Když to teď všem povíme, někdo by nám to mohl ze závisti překazit. A ty budeš obcovat s tou z nejčernějších duší z podsvětí. Tvoje vznešená rodina by asi nebyla moc šťastná, kdyby se měla připravovat na předávání takového množství energie temným duším z pekla. Prosím, nebudeme to nikomu říkat. Uděláme to potají. Všichni budou sice zmatení, ale bude to pro ně nejjednodušší.“
Malá dušička nebyla tak nedůvěřivá a zdálo se jí to naprosto nesmyslné. Věřila, že jim to každý bude přát a že jim všichni spíš budou pomáhat. Po chvíli přemýšlení si ale vzpomněla, jak jí všichni nadávají, že je namyšlená, místo, aby se jí snažili pochopit. „Máš pravdu, neřekneme to nikomu. Zůstane to jen mezi námi a bohem, který je všude a jako jediný nám spolehlivě pomůže.“ řekla nakonec malá dušička, objala temnou duši, rozloučila se sní a šla zpět k otvoru do jeskyně.
Když opět vylezla zpět na nebe, byla moc šťastná, že našla možné řešení a chtěla to říct své nejlepší kamarádce, ale na cestě k ní se zarazila. „Ne, nemůžu to nikomu říct. Nikdo to nesmí vědět. Mohla bych všechno pokazit.“ A šla si raději lehnout a prospat se, aby byla další den silná. Chystala se na další pozemský život, který bude plný radosti, štěstí a lásky, ale také plný bolesti, utrpení, strádání a strachu. Bude ovšem krásný tím, že prostě bude!
Rostou? Pijí ve Valhale?
Nebo snad rytířův kroj
oblékají v podsvětí
a vrhají se v lítý boj?
Kdo ví, ať mě rozčtvrtí,
je tu jedna pravda ale,
co údajně svět proletěla.
Pohádka asi, slyšel jsem,
že duše mění se v těla.
Kdysi dávno žila malá spokojená dušička. Pohodlně si seděla v nebíčku na mráčku a nic jí nechybělo. Tu ji napadlo, že už jí to nějak nebaví. Uplynulo už tisíce let od jejího posledního vtělení na Zem. Byla tenkrát mocným čarodějem. Nejmocnějším v kraji. Všichni na Zemi ji obdivovali a uznávali její převelikou moudrost a vnitřní sílu. Ach ano, vzpomíná teď kolik životů musela žít, než se dopracovala ke svému nynějšímu postavení. Kolik bolesti a utrpení, učení a zklamání musela prožít. Kolik chyb musela udělat, než našla správnou cestu. Teď už ale má všechny ty schopnosti. Dokáže najít životní cestu a to, co je třeba v jakou chvíli udělat. Přesto ji ale občas, když třeba v noci nemůže usnout na svém pohodlném mráčku, něco malinko trápí. Hodně ostatních dušiček jí tak trochu nemá rádo. Říkají si o ní, že je taková namyšlená. Sice zaslouženě, ale stejně. Kdo to s ní má vydržet! Na každém kroku je z ní cítit, že si o sobě hodně myslí.
Jednou k ránu přišla za malou dušičkou její jediná věrná kamarádka, a jak si tak povídali, malá dušička začala plakat, že nechápe, proč ji druzí tak odsuzují a říkají o ní, že je namyšlená. Vždyť to tak vůbec není. Ostatní vůbec netuší, čím vším musela projít, než se dostala ke svým schopnostem. Její kamarádka jí nicméně připomněla, že nejen v pozemském, ale v celém životě je třeba dávat pozor na znamení a snažit se pochopit, co nám chce život říct.
„Třeba se máš naučit být pokorná.“ povídá kamarádka. „Ale vždyť já přeci jsem pokorná.“ odpověděla malá dušička. „Nejsi, celou věčnost se snažíš být lepší a lepší. Lepší než ostatní. Zmocnilo se tě ego. Nutí tě, abys sama sobě dokazovala, že zvládneš všechno. Tak to je dušičko. A kde je ego, tam není místo na pokoru!“ řekla tiše kamarádka a dodala: „Všeho moc škodí! Nebo si snad nechceš přiznat, že ti v minulém životě vyšla láska jen díky kouzlům a temným silám? Cesta k lásce vede právě přes pokoru.“ „Proč si mi to neřekla dřív?“ Ptala se udiveně malá dušička. „Protože až teď nastala ta pravá chvíle“ odpověděla kamarádka a šibalsky se usmála. „A co mám teď podle tebe dělat? Vím konečně, že mě ovládá ego,ale jak zničit samu sebe, to nevím. Jsem na to už příliš mocná.“ povídá malá dušička a znovu se rozplakala. Kamarádka ji chytla za ramínka a s úsměvem povídá: „Vždy existuje nějaká možnost. A ty na ni určitě přijdeš. Jsi přeci tak mocná.“
Další měsíce malá dušička trávila přemýšlením, jak převézt samu sebe a utrápit ego tak, aby její skutečné já mohlo konečně vládnout. „Jak to jen udělám“ lámala si hlavu. V tom si vzpomněla znovu na duši, se kterou se spojila v minulém životě mocným kouzlem, které je spojuje, jak nejpevněji to jde. Toto kouzlo se jí podařilo uskutečnit jen díky mocnému démonovi z nejtemnějšího koutu podsvětí. Ten démon jí tehdy říkal takové divné věci.
Povídal: „Jednou budeš chtít tohle kouzlo zrušit.“ „A proč bych to dělala?“ divila se tehdy malá dušička. „Tím se teď netrap, ale až ho budeš rušit, bude to hodně bolet. Ale nebudeš trpět přímo ty. Bude trpět někdo v tobě, o kom zatím nevíš.“ dopověděl démon a zmizel. Ještě dnes z toho běhá dušičce mráz po zádech. „Možná, že právě tohle zabere.“ řekla si malá dušička a i když se nechtěla zatím smířit se ztrátou své jediné lásky, rozhodla se, že svou milovanou duši vyhledá a kouzlo spolu zruší.
Hledala jí několik týdnů, a když prošmejdila každý mráček i všechna nebeská zákoutí a pořád nic, rozhodla se ji hledat v pekle. Když vešla ohnivou branou do pekelného předsálí, pozdravil jí úslužný čert v zašpiněném fráčku a zeptal se jí, koho hledá. Vůbec netušila, jak teď ta duše vypadá, proto odpověděla, že hledá mocného démona z nejtemnějšího koutu podsvětí. Čert se na chvíli zarazil a zbledl, ale potom malou dušičku nasměroval k místu, kde démon sídlil. Malá dušička vešla nejdříve do obrovského sálu, kde stáli zástupy duší černé jako uhel a byly rozdělovány do příslušných skupin. Všude bylo horko a dusno a takový zvláštní pach. Pak procházela úzkou jeskyní, kde byla naprostá tma. Pořezala si obě chodidla, ale nedbala na to a pokračovala ve strastiplné cestě. Náhle se před ní objevilo malé červené světlo na konci jeskyně. Došla až k němu a vylezla ven malým otvorem. Ocitla se v místnosti ozářené ohněm, který plál pod několika kotli. Chudinka malá dušička vůbec nevěděla, kde právě je. Dočista se ztratila.
Tu se ozval z temného rohu tichý hlas: „Hej, ty tam. Neznáme se odněkud?“ Malá dušička se otočila a upřela oči do místa, odkud se ozval ten hlas. Zdál se jí povědomý. „Nevím, vstaň a pojď ke mně blíž. Vůbec tě nevidím“ povídá dušička. Z rohu místnosti klidně vyšla štíhlá postava. Když přišla ke kotli, u něhož stála malá dušička, zastavila se a chvíli si ji prohlížela. „Myslel jsem, že už se neuvidíme. Říkala jsi, že jakmile na Zemi prožiješ lásku, je to vrchol všeho a už se nikdy nevtělíš. A že by ses za mnou přišla z těch nebeských výšin podívat až sem, to bych do tebe nikdy neřekl.“
Byla to ona. Ta duše, se kterou byla malá dušička spojená mocným kouzlem nerozlučitelnosti. „Kdyby to byla pravá láska, byli bychom spojeni i tady.“ řekla smutně malá dušička. „Taky jsem si to představoval jinak“ povídá ta temná duše. „Ale po smrti se to nějak zvrtlo, co? Tys odešla chrápat na mrak a mě hodili sem do toho příšerného vedra, dusna, špíny a smradu.“ „Myslíš, že to tak je kvůli mně?“ zeptala se provinile malá dušička. „To víš, že si to nemyslím. Tvoje vina to není. Ale mě už to tady nebaví. Hledám způsoby jak odtud ven, ale furt nic. Už celá tisíciletí se vtěluji a dělám různé skutky, abych se posunul kupředu a dostal povolení opustit tuhle díru, a prd. Prostě se to někde zaseklo a za boha to nejde!“ postěžovala si temná duše a odplivla si.
„A co tu vlastně děláš?“ povídá po chvíli. „Hledám tebe. Potřebuji pomoc. Chtěla bych zrušit to kouzlo, co je mezi námi“ odpověděla malá dušička. Temná duše se na malou dušičku upřeně zadívala a povídá: „Takže už mě nepotřebuješ? Svoji úlohu jsem splnil, poskytl jsem ti lásku a teď mě už konečně můžeš odkopnout jako kus hadru, jako nehodící se krám, jako zbytečnou…“ „Takhle to není!!!“ hájila se malá dušička „Takhle to nefunguje. Nechci tě odkopnout. Ale mezi námi teď není láska. Je to závislost. Podívej se na nás. Jsme naprosté opaky. Opaky se přitahují, ale nemilují se! Tisíce let jsem seděla na mráčku a myslela jsem si, že jsem spasila svět. Bylo mi dobře samotné se sebou. Asi už jsem nechtěla zažít další bolest a utrpení, ale přišel okamžik, kdy mě to omrzelo. Chci poznat opravdovou lásku, i když to bude moc a moc bolet. A jsem přesvědčená, že ty jsi jediný, kdo mi v tom může pomoct.“ „Takže chceš opravdu tu opravdickou lásku zažít se mnou, s nulou z podsvětí?“ podivila se temná duše. „To záleží na tom, jestli chceš ty. Lásku musíme chtít oba. Sama na ní nestačím. Ale první, co musíme udělat, je zrušit to kouzlo závislosti, abychom byli konečně opět svobodní.“ odvětila malá dušička. „A proč zrovna já? Mohla bys přeci prožít lásku s kýmkoli jiným. S někým vyspělým. Já opravdu myslím, že na to zatím nemám. Závislost zvládne každý, ale opravdová láska vyžaduje sílu, obrovskou sílu a odvahu.“ povídá temná duše a koukla se zamyšleně do kotle stojícího před ní. „Ne ne, ty jsi ten pravý a jediný, kdo mě může zbavit ega a učinit mě tak šťastnou. A lásku pak můžu zažít opravdu s kýmkoli, jestli ty nebudeš chtít“ řekla rázně malá dušička.
„A jak ti, prosím tě, přesně můžu pomoct?“ ptala se temná duše. „Převezeš mé ego díky tomu, že si myslím, že všechno zvládnu. Jsme spojeni mocným kouzlem, které nám vlastně přikazuje být jen a jen spolu. Ale ty, jako temná duše, to můžeš porušit. Tu moc máš. A když tě v pozemském životě správně vyprovokuji, nebude pro tebe problém hledat si jiné partnery a tím mi ubližovat, protože budu stále pod tím silným kouzlem, které mi zaručuje mít tě jen pro sebe. Moje ego, které mě teď řídí, si myslí, že to zvládne. Pokud ano, tak se budu věčně trápit a nikdy se ho nezbavím. Ale pokud to zabere, přijde okamžik, kdy si uvědomím, že ten kdo trpí, nejsem já, nýbrž mé ego. Díky tomu bude krotké jako beránek a já si ho konečně zpracuji pod svou moc. A v tom životě ti dovolím mě trápit, protože to pro ego bude výzva. Bude si myslet, že to zvládne, že mu to nevadí.“ vysvětlovala malá dušička.
„Je to riskantní, ale mohlo by to klapnout. Co s toho ale budu mít já?“ povídá temná duše. „Podívej se na sebe. Myslíš si o sobě vlastně jen to nejhorší. Nic jsi ještě nedokázal. Jsi sám pro sebe nula! Budeš toužit po tom, aby tě všichni chtěli. A to hlavně v sexu, protože na tvé úrovni jde vlastně jen o tělesný sex, touhu a strach. Nic jiného pekelná úroveň nenabízí. Bude ti to dodávat sebevědomí.“ snažila se odpovědět malá dušička. „Dobře, chápu, co ode mne žádáš a rád to pro tebe udělám, ale chci s týhle díry a v tom mi zase můžeš pomoct ty. Já ti pomůžu zbavit se ega a ty mě zas dostat se k tobě nahoru. Tu lásku pak opravdu budeme moci prožít spolu. Bereš?“ řekla temná duše a sledovala reakci malé dušičky. Ta si pravda opravdovou lásku představovala jinak než s temnou duší, která páchne a je tak strašně ošklivá. Co měla ale dělat. Temná duše nebyla zlá a chtěla jí opravdu pomoct. Na oplátku žádala své vykoupení z podsvětí, což jí vlastně učiní krásnou, a tak si nakonec plácli.
Bude to pro tebe ale šíleně těžký. Možná se v půlce cesty zasekneš a nebudeš chtít dál. Bude to hodně bolesti a změn, na které nejsi dostatečně připravený.“ povídá malá dušička. „Neboj, zvládnu to. Ty mi totiž budeš pomáhat. Budeš mi dávat energii, dokud to nebude za námi. Nenechám tě to totiž dokončit s tím egem, dokud nebudu nahoře. Ne, že bych si myslel, že mě chceš využít a podvést, ale pro jistotu.“ povídá temná duše a poškrábala se za uchem.
„Fajn. Je tu ale ještě jedna podmínka. Budeš v tom životě muset být žena, aby to vyšlo. To ti ale doufám nevadí?“ otázala se malá dušička. Temná duše odpověděla: „Dobře, ale v tom dalším životě si to zase prohodíme! Ať je to spravedlivý.“ Malá dušička se začala smát a povídá „Bude to skvělý, jestli to vyjde.“ Temná duše však náhle zvážněla a říká: „Chci tě ještě o něco požádat. Čeká mě nejrychlejší postup v žebříčku duší v dějinách. Když to teď všem povíme, někdo by nám to mohl ze závisti překazit. A ty budeš obcovat s tou z nejčernějších duší z podsvětí. Tvoje vznešená rodina by asi nebyla moc šťastná, kdyby se měla připravovat na předávání takového množství energie temným duším z pekla. Prosím, nebudeme to nikomu říkat. Uděláme to potají. Všichni budou sice zmatení, ale bude to pro ně nejjednodušší.“
Malá dušička nebyla tak nedůvěřivá a zdálo se jí to naprosto nesmyslné. Věřila, že jim to každý bude přát a že jim všichni spíš budou pomáhat. Po chvíli přemýšlení si ale vzpomněla, jak jí všichni nadávají, že je namyšlená, místo, aby se jí snažili pochopit. „Máš pravdu, neřekneme to nikomu. Zůstane to jen mezi námi a bohem, který je všude a jako jediný nám spolehlivě pomůže.“ řekla nakonec malá dušička, objala temnou duši, rozloučila se sní a šla zpět k otvoru do jeskyně.
Když opět vylezla zpět na nebe, byla moc šťastná, že našla možné řešení a chtěla to říct své nejlepší kamarádce, ale na cestě k ní se zarazila. „Ne, nemůžu to nikomu říct. Nikdo to nesmí vědět. Mohla bych všechno pokazit.“ A šla si raději lehnout a prospat se, aby byla další den silná. Chystala se na další pozemský život, který bude plný radosti, štěstí a lásky, ale také plný bolesti, utrpení, strádání a strachu. Bude ovšem krásný tím, že prostě bude!