Interview s andělem
Kráčel jsem chladnou, zasněženou ulicí. Kolem zrovna projela fréza a za ní kolona netrpělivých řidičů, kteří pokaždé nadávají, že ti naši Filištíni nikdy neumí vyjet včas a pak jsou kalamity a teď, když se tu maká, tak to neocení a vadí jim těch pár minut, které jim tento pomalý vůz před nimi nabízí k relaxaci a pokojnému výhledu na krásnou zasněženou ulici. Z nebe se zlehounka snášeli sněhově bílé vločky, což je pitomé přirovnání, protože sníh nemá na výběr a prostě vždycky je sněhově bílý. Tedy aspoň dokud se z něj nestane břečka. Zaplul jsem do útulné kavárničky Maryša a objednal si jejich nejlepší kávu. Pak jsem už jen tak seděl a přemítal. Přemýšlel jsem nad slovem “interview“. Překlad do češtiny by ve skutečnosti nedal slovo „rozhovor“ ale spíš jakoby náhled do nitra. Tenhle mezi-jazykový nesoulad přirozeně vznikl odlišným vývojem. Napadlo mě, že interview bylo původně možná winter view, čili zimní pohled, který byl později převzat všemi ročními obdobími, ale nějak mi to pak neštymovalo, protože ve výkladovém slovníku bych jen zoufale zkoušel najít springview, summerview a autmnview. Nechal jsem pak toho, protože se náhle ve dveřích
Objevil člověk, se kterým jsem dnes měl dělat rozhovor. S decentním úsměvem se pak ke mně vydal lehkým, leč rázným, krokem. Podali jsme si ruce a po usazení a objednání jeho horké čokolády se šlehačkou ze započalo naše interview.
„Takže vy jste anděl?“ začal jsem.
„Bývalý anděl. Šlehnul jsem s tim. Víte, je to hrozná dřina.“
„V čem spočívá ta dřina?“
„No, je to psychicky vyčerpávající. Představte si, že byste teď dodělal tady se mnou tenhle rozhovor, napsal k tomu super článek, donesl to do redakce a oni by vám řekli, že to nechtějí, že je to hloupost, že to co jim přinášíte je proti jejich přesvědčení.“
„To je nesmysl, sám šéfredaktor mě pověřil, abych to interview s vámi udělal…
„Přesně tak! Tak si představte, že byste to přinesl a on by to neocenil navzdory tomu, že vás požádal. To přesně se nám děje skoro u každý fušky. Jenže jedna naše fuška je celoživotní. Takže někdo si před narozením poprosí o pomoc ve svém životě. V tu chvíli přicházíme na řadu my, vybere se kdo tam půjde, to se vybírá pokaždý jinak vzhledem k situaci, a jde se na věc. Ten žadatel a jeho anděl se pak sejdou ve fyzickém světě. Má se dít ta pomoc, o kterou se žádalo, ale to je najednou důležitějších věcí na práci než využívat rad a pomoci anděla. Kde je ta doba, kdy lidi nedali na svatost dopustit. Dneska jsou snad všem už svatý jenom peníze, úspěch, zdraví, rodina -- a kde je čest, pravdomluvnost, úcta, chrabrost, bojovnost, pokora? Před narozením, to se to vykládá o tom, jak je to nadmíru důležité a že by obětovali cokoliv, ale pak skutek utek.
„A jak jste se tedy nechal propustit?“
„Dobrá otázka. Ono to totiž není jen tak, se nechat propustit. Trvalo to, no.... něco přes rok, definitivně jsem svobodný člověk někdy od srpna 2008.
„Takže se to událo za tohoto života?“
„Samozřejmě.“
„A jaká byla vaše poslední mise.?“
„To je hezký tomu říkat mise. Zní to jako bysme byli akční hrdinové.“
„A nejste?“
„Tak si vemte mou poslední práci. Narodil jsem se svým rodičům, jimž jsem právě měl být i andělem. Moje snažení bylo je přimět k pochopení jednoho druhým, ale moc se nedařilo. No a všechno se to utlo rozvodem mých rodičů.“
„To je mi líto.“
„No jo, mě taky, ale věřte mi, bylo to pro dobro věci. Teda alespoň doufám. Začali se dost hádat a vedlo to spíš k horšímu. Místo názorového srůstu nastal rozchod. Rozchod názorový jen předcházel rozchod citový a tělesný a posléze společenský a papírově ztvrzený. Moje, jak vy říkáte, mise se zaměřila na jediný cíl, dostat je zpět k sobě, poučené a vyzrálé, aby konečně našli tu cestu, kterou jsem do tohoto života přišli nalézt. Bohužel to nevypadalo nadějně a já znovu viděl, že moje pomoc ve skutečnosti není vyžadována. Potkal jsem pak zanedlouho jednu dívku. Byla perfektní na andělku, ale ještě jí nebyla. Tak jsem ji svou funkci předal a řekl jí, že už to nechci dělat a od té chvíle je ona andělem. Moc se jí nechtělo to přijmout, ale s tim se nedalo nic dělat, jak je to jednou předaný, tak je to předaný. V tutom životě jí proběhne transformace a v dalším dostane první zakázku.“
„A vy jste byl tedy od té chvíle z kola ven?“
„Ne tak docela. Být andělem svým rodičům byl smysl mého života a jakmile ztratíte šanci na vyplnění smyslu svého života, tak musíte umřít, prostě ven ze hry. Jako když hrajete Solitaire karty na počítači, jakmile už není možnost dosažení výhry, končí hra. Já ale nechtěl skončit, požádal jsem boha o nový smysl života, aby když už jsem tady, tak abych ještě něco dobrého spáchal než odejdu. Byl jsem vyslyšen a dostal tedy možnost se stát ještě víc tvůrčím než jsem byl a předávat poselství lidem prostřednictvím svých děl, především filmů a také knih. To je obrovská výzva, takový film může předat poselství milionům lidí najednou.“
„Aha, a to že jste tak tvůrčí je přirozenost všech andělů?“
„No úplně extra ne. Já byl trochu extra tvořivý, ale jelikož jsme blízko zdroje, tak inspirace je celkem silná u všech andělů. Možná bych měl upřesnit, že se tedy bavíme jen o vtělujících se andělech.“
„Takže oni jsou různé druhy?“
„No bodejť. Kromě nás vtělujících jsou ještě andělé působící z onoho světa. Posílají různá zjevení a nebo mluví s lidmi jako hlasy v jejich hlavě a pomáhají jim z čím jen libo, to jsou ale jen takoví přátelé na telefonu. My tady skutečně dřeme. Obětujeme tomu celé životy a spousty bolesti a strádání a to bez nejmenšího vděku, dostává se nám většinou právě opaku.“
„To je smutné. Jsou nějaké lepší vyhlídky?“
„Ale jo, tak třeba ta nedávná změna vesmírného zákona o pomoci je fajn. Dostkrát se stávalo, že anděl dobročinně šel sám od sebe pomoci, a pak byl odmítnut. To jednoho naštve úplně nejvíc. Tak je to teď zakázaný a platí to samozřejmě i pro vás neanděly.“
„Dobrá, pojďme teď zabrousit na jiné téma. Co křídla?“
„No jo, to je palčivá otázka, že jo? Čekal jsem kdy se zeptáte. Werich vyprávěl anekdotu o Gagarinovi, který se právě vrátil z kosmu po obletu naší planety. Inu Gagarin přišel ke Stalinovi a ten se ho ptá: „Poslyš, jak jsi tam byl nahoře, nelítali tam takoví malí, zlatovlasí, s křidýlkama?“ „No, lítali, samosebou...“ odpovídá Gagarin. „Ajajajaj, to jsem si myslel, to jsem si myslel, tak nikomu ani muk, rozumíme si?“ No a Gagarin má pak po čase audienci u samotného papeže a ten se ho hned z okraje ptá: „Poslyš, jak jsi tam byl nahoře, nelítali tam takoví malí, zlatovlasí, s křidýlkama?“ „No, to víte že nelítali, samosebou...“ „Ajajajaj, to jsem si myslel, to jsem si myslel, tak nikomu ani muk, rozumíme si?“
„Tak co teda?“
„No chytrému napověz, že?“
„Hmm.“
„S těma křídlama to není nic prazvláštně exotického. Dochované spisy a malby jsou z dob kdy se nadsazoval duchovní rozměr bytí a dost věcí bylo ztvárňováno spíše alegoricky a metaforicky. Křídla jsou spíš symbolem. Vtělující se andělé křídla postrádají protože jsou fyziologicky rozeni úplně stejně jako ostatní děti, mají ovšem vždy světlé vlasy a světlejší až bělavou kůži. Co se týče ostatních andělů, tak ti na sebe neberou vůbec fyzickou podobu.“
„To je pravda, z toho jak jste mluvil před tím je to vlastně jasné. A co váš vztah ke křesťanství?“
„Náboženství, to je velmi důležitá věc a velmi často se tento aspekt podceňuje. To, že se nám pomocníkům říká andělé je právě kvůli křesťanství. V islámských společnostech samozřejmě také existujeme, ale neříká se nám tak. Stejně tak je tomu u Judaismu, Hinduismu, Buddhismu a všech ostatních. Tato západní civilizace vychází z křesťanství a někteří lidé se od něj velmi radikálně odtrhávají, ačkoli stále slaví Vánoce, Velikonoce, ví kdo byl Ježíš a kdo jsou andělé a kdo je nejvyšší představitel boha na zemi, tedy papež. Spousta lidí vám pak na to řekne, že to z něho ještě nedělá křesťana, že to ví přece každý, ale zeptejte se ho na dva nejdůležitější svátky, nejdůležitějšího proroka, nejvyššího představitele boha na zemi a na to jaký je ekvivalent anděla v Hinduismu. To že známe a oslavujeme tyto osoby a svátky z nás dělá křesťany, možná křesťany nevěřící, ale stále křesťany. Náboženství je institucí nejen duchovní, ale i společenskou a tudíž zavádějící tradici. A tradice dělá zvyky a obecně kulturu. Jsme tedy křesťany, a abych řekl pravdu, tak není moc, na co bychom mohli být pyšní. Nevím jestli začínat válkami ve jménu Ježíše Krista nebo zkorumpovaností, nebo snad dobou temna, v historii je snad šest set let ze kterých se nedochovalo nic, absolutně nic. Co tam se dělo, to si můžeme nechat jen zdát. A taky tu byly hony na čarodějnice, no prostě samé lepší.“
„Zajímavý náhled, musím říct. Takže vy upřednostňujete jiná náboženství?“
„Muslimové tvrdí, že křesťanství je přežitek. Jejich teorie je, že vše se započalo Judaismem, pak to před dvěma tisíci lety převzalo křesťanství a nakonec před zhruba půl stoletím přišel Islám, který má podle nich trvat až do konce světa, jenž podle některých jiných nastane o zimním slunovratu 2012, jak předpověděli civilizace ze Střední a Jižní Ameriky před dávnými lety s vírou, že budoucnost se dá vyčíst z hvězd. Tak za pár let uvidíme, sám se už nemůžu dočkat. No a co se týče vaší otázky, osobně nic nevkládám do žádného náboženství. Pro mě jsou to čistě společenské instituce navlečené na dobře znějící duchovní podtext, na který lidé slyší, protože to je prostě naše přirozenost.“
„Takže andělé jsou ateisté.“
„To zase ne, jsme přirozeně věřící, protože jsme velmi semknuti s bohem, jen se neřadíme k žádnému náboženství. Občas se taky pochybuje, jak můžeme věřit, když vlastně víme, že existuje. To bych rád vyvrátil, protože jediná fyzická podoba boha, o které víme je tento fyzický svět, pokud je bůh vším. Další časti boha jsou nehmotné, takže se nedají vidět, slyšet, cítit, ochutnat ani osahat. V ty se dá jen věřit a my věříme povětšinou velmi silně, proto taky děláme to, co děláme.“
„Vidím, že váš pohled na svět je dost nekonvenční. Míváte problém s komunikací s ostatními lidmi?“
„No jejda, o tom by mohlo vyjít jedno celé číslo vašeho časopisu. To je věčná překážka nás andělů. Dost lidí si představuje anděla jako nadpřirozeně inteligentní bytost s nejvyšším IQ i EQ na světě, která umí hovořit všemi používanými jazyky a k tomu ještě částečně elvštinou a latinou. Bohužel opak je pravdou. Máme ukrutný problém dorozumět se s lidmi i v jednom jazyce. Protože máme jiný žebříček hodnot a odlišné představy, komunikace je někdy až nemožná. Nejlépe je nám spolu. Mezi svými, to si notujeme. Občas ani nemusíme mluvit, jen si posíláme myšlenky a smějeme se a radujeme, jak je komunikace důmyslně vymyšlena.“
Podíval jsem se ven. Přestalo sněžit a zpoza mraků vysvitlo slunce. Zvolna se opřelo svými paprsky do kavárny, ve které jsme seděli, a hřálo nás do tváří. Zlaté vlasy anděla naproti mě oslnivě zářily. „Nestýská se vám po andělování?“ povídám pak nakonec. „A víte, že ani ne. V nitru jsem pořád andělem a přesto mám svou svobodu a je to úžasné být jen prostým člověkem. Například, víte jak se traduje, že andělé nemají pohlaví? Tak to není pravda, ale skutečně si nemohou užívat tělesné rozkoše tak, jako ostatní lidé. Říkám vám, užívám si teď život do poslední kapky a je to nádhera.“
Ještě dlouhou dobu jsme pak konverzovali na hodně osobní úrovni a tento den se pro mě stal zlomovým. Měl jsem skutečně pocit, jako by anděl zasáhl do mého života. Plný optimismu, vděku a entusiasmu jsem vyrazil znovu do života, abych si stihl užít čas, který mi byl dán, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.
Objevil člověk, se kterým jsem dnes měl dělat rozhovor. S decentním úsměvem se pak ke mně vydal lehkým, leč rázným, krokem. Podali jsme si ruce a po usazení a objednání jeho horké čokolády se šlehačkou ze započalo naše interview.
„Takže vy jste anděl?“ začal jsem.
„Bývalý anděl. Šlehnul jsem s tim. Víte, je to hrozná dřina.“
„V čem spočívá ta dřina?“
„No, je to psychicky vyčerpávající. Představte si, že byste teď dodělal tady se mnou tenhle rozhovor, napsal k tomu super článek, donesl to do redakce a oni by vám řekli, že to nechtějí, že je to hloupost, že to co jim přinášíte je proti jejich přesvědčení.“
„To je nesmysl, sám šéfredaktor mě pověřil, abych to interview s vámi udělal…
„Přesně tak! Tak si představte, že byste to přinesl a on by to neocenil navzdory tomu, že vás požádal. To přesně se nám děje skoro u každý fušky. Jenže jedna naše fuška je celoživotní. Takže někdo si před narozením poprosí o pomoc ve svém životě. V tu chvíli přicházíme na řadu my, vybere se kdo tam půjde, to se vybírá pokaždý jinak vzhledem k situaci, a jde se na věc. Ten žadatel a jeho anděl se pak sejdou ve fyzickém světě. Má se dít ta pomoc, o kterou se žádalo, ale to je najednou důležitějších věcí na práci než využívat rad a pomoci anděla. Kde je ta doba, kdy lidi nedali na svatost dopustit. Dneska jsou snad všem už svatý jenom peníze, úspěch, zdraví, rodina -- a kde je čest, pravdomluvnost, úcta, chrabrost, bojovnost, pokora? Před narozením, to se to vykládá o tom, jak je to nadmíru důležité a že by obětovali cokoliv, ale pak skutek utek.
„A jak jste se tedy nechal propustit?“
„Dobrá otázka. Ono to totiž není jen tak, se nechat propustit. Trvalo to, no.... něco přes rok, definitivně jsem svobodný člověk někdy od srpna 2008.
„Takže se to událo za tohoto života?“
„Samozřejmě.“
„A jaká byla vaše poslední mise.?“
„To je hezký tomu říkat mise. Zní to jako bysme byli akční hrdinové.“
„A nejste?“
„Tak si vemte mou poslední práci. Narodil jsem se svým rodičům, jimž jsem právě měl být i andělem. Moje snažení bylo je přimět k pochopení jednoho druhým, ale moc se nedařilo. No a všechno se to utlo rozvodem mých rodičů.“
„To je mi líto.“
„No jo, mě taky, ale věřte mi, bylo to pro dobro věci. Teda alespoň doufám. Začali se dost hádat a vedlo to spíš k horšímu. Místo názorového srůstu nastal rozchod. Rozchod názorový jen předcházel rozchod citový a tělesný a posléze společenský a papírově ztvrzený. Moje, jak vy říkáte, mise se zaměřila na jediný cíl, dostat je zpět k sobě, poučené a vyzrálé, aby konečně našli tu cestu, kterou jsem do tohoto života přišli nalézt. Bohužel to nevypadalo nadějně a já znovu viděl, že moje pomoc ve skutečnosti není vyžadována. Potkal jsem pak zanedlouho jednu dívku. Byla perfektní na andělku, ale ještě jí nebyla. Tak jsem ji svou funkci předal a řekl jí, že už to nechci dělat a od té chvíle je ona andělem. Moc se jí nechtělo to přijmout, ale s tim se nedalo nic dělat, jak je to jednou předaný, tak je to předaný. V tutom životě jí proběhne transformace a v dalším dostane první zakázku.“
„A vy jste byl tedy od té chvíle z kola ven?“
„Ne tak docela. Být andělem svým rodičům byl smysl mého života a jakmile ztratíte šanci na vyplnění smyslu svého života, tak musíte umřít, prostě ven ze hry. Jako když hrajete Solitaire karty na počítači, jakmile už není možnost dosažení výhry, končí hra. Já ale nechtěl skončit, požádal jsem boha o nový smysl života, aby když už jsem tady, tak abych ještě něco dobrého spáchal než odejdu. Byl jsem vyslyšen a dostal tedy možnost se stát ještě víc tvůrčím než jsem byl a předávat poselství lidem prostřednictvím svých děl, především filmů a také knih. To je obrovská výzva, takový film může předat poselství milionům lidí najednou.“
„Aha, a to že jste tak tvůrčí je přirozenost všech andělů?“
„No úplně extra ne. Já byl trochu extra tvořivý, ale jelikož jsme blízko zdroje, tak inspirace je celkem silná u všech andělů. Možná bych měl upřesnit, že se tedy bavíme jen o vtělujících se andělech.“
„Takže oni jsou různé druhy?“
„No bodejť. Kromě nás vtělujících jsou ještě andělé působící z onoho světa. Posílají různá zjevení a nebo mluví s lidmi jako hlasy v jejich hlavě a pomáhají jim z čím jen libo, to jsou ale jen takoví přátelé na telefonu. My tady skutečně dřeme. Obětujeme tomu celé životy a spousty bolesti a strádání a to bez nejmenšího vděku, dostává se nám většinou právě opaku.“
„To je smutné. Jsou nějaké lepší vyhlídky?“
„Ale jo, tak třeba ta nedávná změna vesmírného zákona o pomoci je fajn. Dostkrát se stávalo, že anděl dobročinně šel sám od sebe pomoci, a pak byl odmítnut. To jednoho naštve úplně nejvíc. Tak je to teď zakázaný a platí to samozřejmě i pro vás neanděly.“
„Dobrá, pojďme teď zabrousit na jiné téma. Co křídla?“
„No jo, to je palčivá otázka, že jo? Čekal jsem kdy se zeptáte. Werich vyprávěl anekdotu o Gagarinovi, který se právě vrátil z kosmu po obletu naší planety. Inu Gagarin přišel ke Stalinovi a ten se ho ptá: „Poslyš, jak jsi tam byl nahoře, nelítali tam takoví malí, zlatovlasí, s křidýlkama?“ „No, lítali, samosebou...“ odpovídá Gagarin. „Ajajajaj, to jsem si myslel, to jsem si myslel, tak nikomu ani muk, rozumíme si?“ No a Gagarin má pak po čase audienci u samotného papeže a ten se ho hned z okraje ptá: „Poslyš, jak jsi tam byl nahoře, nelítali tam takoví malí, zlatovlasí, s křidýlkama?“ „No, to víte že nelítali, samosebou...“ „Ajajajaj, to jsem si myslel, to jsem si myslel, tak nikomu ani muk, rozumíme si?“
„Tak co teda?“
„No chytrému napověz, že?“
„Hmm.“
„S těma křídlama to není nic prazvláštně exotického. Dochované spisy a malby jsou z dob kdy se nadsazoval duchovní rozměr bytí a dost věcí bylo ztvárňováno spíše alegoricky a metaforicky. Křídla jsou spíš symbolem. Vtělující se andělé křídla postrádají protože jsou fyziologicky rozeni úplně stejně jako ostatní děti, mají ovšem vždy světlé vlasy a světlejší až bělavou kůži. Co se týče ostatních andělů, tak ti na sebe neberou vůbec fyzickou podobu.“
„To je pravda, z toho jak jste mluvil před tím je to vlastně jasné. A co váš vztah ke křesťanství?“
„Náboženství, to je velmi důležitá věc a velmi často se tento aspekt podceňuje. To, že se nám pomocníkům říká andělé je právě kvůli křesťanství. V islámských společnostech samozřejmě také existujeme, ale neříká se nám tak. Stejně tak je tomu u Judaismu, Hinduismu, Buddhismu a všech ostatních. Tato západní civilizace vychází z křesťanství a někteří lidé se od něj velmi radikálně odtrhávají, ačkoli stále slaví Vánoce, Velikonoce, ví kdo byl Ježíš a kdo jsou andělé a kdo je nejvyšší představitel boha na zemi, tedy papež. Spousta lidí vám pak na to řekne, že to z něho ještě nedělá křesťana, že to ví přece každý, ale zeptejte se ho na dva nejdůležitější svátky, nejdůležitějšího proroka, nejvyššího představitele boha na zemi a na to jaký je ekvivalent anděla v Hinduismu. To že známe a oslavujeme tyto osoby a svátky z nás dělá křesťany, možná křesťany nevěřící, ale stále křesťany. Náboženství je institucí nejen duchovní, ale i společenskou a tudíž zavádějící tradici. A tradice dělá zvyky a obecně kulturu. Jsme tedy křesťany, a abych řekl pravdu, tak není moc, na co bychom mohli být pyšní. Nevím jestli začínat válkami ve jménu Ježíše Krista nebo zkorumpovaností, nebo snad dobou temna, v historii je snad šest set let ze kterých se nedochovalo nic, absolutně nic. Co tam se dělo, to si můžeme nechat jen zdát. A taky tu byly hony na čarodějnice, no prostě samé lepší.“
„Zajímavý náhled, musím říct. Takže vy upřednostňujete jiná náboženství?“
„Muslimové tvrdí, že křesťanství je přežitek. Jejich teorie je, že vše se započalo Judaismem, pak to před dvěma tisíci lety převzalo křesťanství a nakonec před zhruba půl stoletím přišel Islám, který má podle nich trvat až do konce světa, jenž podle některých jiných nastane o zimním slunovratu 2012, jak předpověděli civilizace ze Střední a Jižní Ameriky před dávnými lety s vírou, že budoucnost se dá vyčíst z hvězd. Tak za pár let uvidíme, sám se už nemůžu dočkat. No a co se týče vaší otázky, osobně nic nevkládám do žádného náboženství. Pro mě jsou to čistě společenské instituce navlečené na dobře znějící duchovní podtext, na který lidé slyší, protože to je prostě naše přirozenost.“
„Takže andělé jsou ateisté.“
„To zase ne, jsme přirozeně věřící, protože jsme velmi semknuti s bohem, jen se neřadíme k žádnému náboženství. Občas se taky pochybuje, jak můžeme věřit, když vlastně víme, že existuje. To bych rád vyvrátil, protože jediná fyzická podoba boha, o které víme je tento fyzický svět, pokud je bůh vším. Další časti boha jsou nehmotné, takže se nedají vidět, slyšet, cítit, ochutnat ani osahat. V ty se dá jen věřit a my věříme povětšinou velmi silně, proto taky děláme to, co děláme.“
„Vidím, že váš pohled na svět je dost nekonvenční. Míváte problém s komunikací s ostatními lidmi?“
„No jejda, o tom by mohlo vyjít jedno celé číslo vašeho časopisu. To je věčná překážka nás andělů. Dost lidí si představuje anděla jako nadpřirozeně inteligentní bytost s nejvyšším IQ i EQ na světě, která umí hovořit všemi používanými jazyky a k tomu ještě částečně elvštinou a latinou. Bohužel opak je pravdou. Máme ukrutný problém dorozumět se s lidmi i v jednom jazyce. Protože máme jiný žebříček hodnot a odlišné představy, komunikace je někdy až nemožná. Nejlépe je nám spolu. Mezi svými, to si notujeme. Občas ani nemusíme mluvit, jen si posíláme myšlenky a smějeme se a radujeme, jak je komunikace důmyslně vymyšlena.“
Podíval jsem se ven. Přestalo sněžit a zpoza mraků vysvitlo slunce. Zvolna se opřelo svými paprsky do kavárny, ve které jsme seděli, a hřálo nás do tváří. Zlaté vlasy anděla naproti mě oslnivě zářily. „Nestýská se vám po andělování?“ povídám pak nakonec. „A víte, že ani ne. V nitru jsem pořád andělem a přesto mám svou svobodu a je to úžasné být jen prostým člověkem. Například, víte jak se traduje, že andělé nemají pohlaví? Tak to není pravda, ale skutečně si nemohou užívat tělesné rozkoše tak, jako ostatní lidé. Říkám vám, užívám si teď život do poslední kapky a je to nádhera.“
Ještě dlouhou dobu jsme pak konverzovali na hodně osobní úrovni a tento den se pro mě stal zlomovým. Měl jsem skutečně pocit, jako by anděl zasáhl do mého života. Plný optimismu, vděku a entusiasmu jsem vyrazil znovu do života, abych si stihl užít čas, který mi byl dán, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.