Chlupy a chlapi nevolně pokračují
Kapičky jsou přímo vidět ve vzduchu, jak hustá je mlha v koupelně. Horká sprcha mi otevřela všechny póry. Cítím se lehčí a pružnější. A prstem začínám psát na zamlžené zrcadlo, kde se v písmenkách víc a víc odkrývá odraz mé nahoty.
Inu, rovnou zvostra. Kdo udává obraz toho, jak má vypadat přirození a jeho okolí? Čí přirození člověk vidí, když vrůstá do společnosti. V některých rodinách se stydlivost v podobě oblečení doma sundává, a tak některé děti mají to štěstí a vídávají své rodiče také nahé, což je ta lepší varianta. Dnes máme tak zerotizovanou televizi a internet, že když najdete chlapce a zeptáte se ho, jestli už v televizi nebo na internetu viděl něco erotického ať už obrázky, nebo filmy, prostě pornografii. Tak pokud ještě neviděl, tak po vaší otázce budou jeho další kroky směřovat okamžitě právě k pornografii v těchto médiích. A to nemá vůbec co dělat s tím, jak na vaší otázku odpoví, a zcela irelevantí je i jestli bude jeho odpověď pravdivá. Divil bych se, kdyby byla. Stud v těchto záležitostech komicky způsobí, že ten kdo neviděl, říká, že samozřejmě ano, a ten kdo pravidelně zabrousí k pornografii, tak často odpoví, že samozřejmě ne.
Ještě nedávné porno ke konci 20. století ukazovalo ženy a muže s neoholeným přirozením. Ženy také neoholené v podpaží. 21. století však snad v pornografii přináší jen neochlupené lidi. Chlup byl vyňat jak bflmpsvz slova, normálně ho vytrhli.
To vše mi probíhá hlavou. Stojím nahý před velkým zrcadlem. Dívám se na své tělo. A nestojím jenom před kusem skla, které odráží mou fyzickou podobu. Stojím také před rozhodnutím přijmout se takový jaký jsem. Srovnat se s tím, že vám někde rostou chlupy by mělo být stejně snadné jako s tím, že vám někde rostou zuby. Ano to je to samé. Obojí roste všem v určitém věku. Představuju si, že se jednou ve společnosti zrodí móda vytrhávání všech zubů a nahrazení barevným umělým chrupem. Krásná podobnost chrupu a chlupu v této souvislosti až děsí. Vytrhám si svoje zuby, nebo si jako idiot nechám svoje bílé? To by mohla být otázka, před kterou bude stát můj vnuk před zrcadlem za třicet let.
Zní vaše otázka: "Oholím se jako ostatní, nebo si jako idiot nechám chlupy narostlé?"? Kromě pěkného triku s dvojitým otazníkem na té otázce nic pěkného není. Tato záležitost zasahuje velmi i do vaší peněženky. Jsou firmy, které mají obrovský profit díky tomu, že se lidé holí, nebo depilují. A čím častěji tím pro ně lépe. vzbuzuje to ve mně zlost.
Nevím jak se to stalo a kde to začalo, ale myšlenka, že chlupatá žena není sexuálně přitažlivá se rozšířila jako mor. Problém je, že se rozšířila tak dobře, že dnes fakt ženská s chlupatýma nohama a podpažím není. A vypadá to, že se úpěnlivě pracuje na tom, aby ani chlupatý muž nebyl přitažlivý. Naštěstí k sobě v naší mysli ještě stále chlupy a chlapy patří. Je jen na nás, jestli si to necháme vzít, nebo ne.
Koukám se upřeně do svých očí. Pak věnuji letmý pohled svým zubům, které mám rád. Ať už mám ve své mysli cokoli a ať to tam nahrál jako program kdokoli, jasně vidím, kde na těle mi rostou chlupy. Mohu je holit, mohu je skrývat, mohu se snažit je vymýtit, ale pravda mi jasně vyrůstá z kůže. Mám chuť brečet, ale jsem chlap, tak mi to nejde.
Myslím na tu holku, co jsem se s ní seznámil přes internet. Včera jsme se sešli na kafe ve městě. Bylo to fajn. Pokecali jsme, pak jsme se prošli po parku s vyhlídkou na centrum. Padly první polibky a doteky. Krásné první rande. A dnes večer se scházíme znovu. Je to nadmíru jasné. Pro jistotu se všude oholím. Jak jsem viděl v pornu, nic tím nemůžu zkazit. Mám svobodu se oholit, kde se mi zachce. Ale v tu chvíli přemýšlím, jestli mám taky svobodu se neoholit, kde se mi zachce. Do čeho jsme se to navrtali?
Dělám své zásadní rozhodnutí. Seru na holení! Odkládám žiletku a vzpomínám na ten čas, kdy jsem experimentoval s bradavkami a dokonce nártem a palcem u nohy. Přijímám se takový, jaký jsem. Neoholený. Chlupatý chlap. Patří ke mně. Jsou já. Chrání mě před ostrými paprsky slunce. Nemusím se mazat opalovacím krémem na zarostlých nohách. Možná proto je máme, aby chránily citlivou kůži před sluncem. Jenže my jsme si vymysleli oblečení, tak to jakoby není potřeba. Hřejí mě, když se ochladí. A jsou příjemné na dotek.
Když tady uděláme ústupek a odloučíme od sebe chlup docela, tak to pak může zajít do nepředstavitelných extrémů. Ta lavina jede světem jak po strmém svahu. Lidé se vidí v šatnách a sprchách v posilovnách nebo bazénech a ti ochlupení se stydí. Je v tom cosi telepatického, jako by to bylo součástí společného vědomí. Prostě to všichni víme a cítíme. Možná, když si to takhle otevřeně řekneme, tak najdeme sílu a odvahu zeptat se konečně sami sebe, kdo jsme, přijmout se, mít se rádi. A pak začneme mít možná i rádi ostatní takové jací jsou. A jestli nezačnete u sebe, tak stejně nakonec začnete u sebe. Tak začněte u sebe rovnou. Vždyť ono jde o víc než jen o chlupy. Nevíte, co myslím? Co vaše stehna, břicho, prsa, nos... která je ta vaše část těla? Já se prostě přijmu takový jaký jsem do posledního chlupu, který mi vyrůstá z nosu. A lidé co na tohle řeknou "Fůůůj!" mají v tomto ohledu ještě nějaký ten kus práce. Těm chci dodat odvahu. Vím, že to dokážete. Vy už se totiž máte rádi. Ať třeba jenom trošičku. Láska se neodměřuje ani nepočítá. Z trošky může být hned hodně a naopak.
Lidé kteří vydělávají na tom, že se nemáme rádi takoví, jací jsme, pak pochopí, že jejich podnikání je u konce a budou se třeba raději podílet na rozvíjení podnikání jiného.
Inu, rovnou zvostra. Kdo udává obraz toho, jak má vypadat přirození a jeho okolí? Čí přirození člověk vidí, když vrůstá do společnosti. V některých rodinách se stydlivost v podobě oblečení doma sundává, a tak některé děti mají to štěstí a vídávají své rodiče také nahé, což je ta lepší varianta. Dnes máme tak zerotizovanou televizi a internet, že když najdete chlapce a zeptáte se ho, jestli už v televizi nebo na internetu viděl něco erotického ať už obrázky, nebo filmy, prostě pornografii. Tak pokud ještě neviděl, tak po vaší otázce budou jeho další kroky směřovat okamžitě právě k pornografii v těchto médiích. A to nemá vůbec co dělat s tím, jak na vaší otázku odpoví, a zcela irelevantí je i jestli bude jeho odpověď pravdivá. Divil bych se, kdyby byla. Stud v těchto záležitostech komicky způsobí, že ten kdo neviděl, říká, že samozřejmě ano, a ten kdo pravidelně zabrousí k pornografii, tak často odpoví, že samozřejmě ne.
Ještě nedávné porno ke konci 20. století ukazovalo ženy a muže s neoholeným přirozením. Ženy také neoholené v podpaží. 21. století však snad v pornografii přináší jen neochlupené lidi. Chlup byl vyňat jak bflmpsvz slova, normálně ho vytrhli.
To vše mi probíhá hlavou. Stojím nahý před velkým zrcadlem. Dívám se na své tělo. A nestojím jenom před kusem skla, které odráží mou fyzickou podobu. Stojím také před rozhodnutím přijmout se takový jaký jsem. Srovnat se s tím, že vám někde rostou chlupy by mělo být stejně snadné jako s tím, že vám někde rostou zuby. Ano to je to samé. Obojí roste všem v určitém věku. Představuju si, že se jednou ve společnosti zrodí móda vytrhávání všech zubů a nahrazení barevným umělým chrupem. Krásná podobnost chrupu a chlupu v této souvislosti až děsí. Vytrhám si svoje zuby, nebo si jako idiot nechám svoje bílé? To by mohla být otázka, před kterou bude stát můj vnuk před zrcadlem za třicet let.
Zní vaše otázka: "Oholím se jako ostatní, nebo si jako idiot nechám chlupy narostlé?"? Kromě pěkného triku s dvojitým otazníkem na té otázce nic pěkného není. Tato záležitost zasahuje velmi i do vaší peněženky. Jsou firmy, které mají obrovský profit díky tomu, že se lidé holí, nebo depilují. A čím častěji tím pro ně lépe. vzbuzuje to ve mně zlost.
Nevím jak se to stalo a kde to začalo, ale myšlenka, že chlupatá žena není sexuálně přitažlivá se rozšířila jako mor. Problém je, že se rozšířila tak dobře, že dnes fakt ženská s chlupatýma nohama a podpažím není. A vypadá to, že se úpěnlivě pracuje na tom, aby ani chlupatý muž nebyl přitažlivý. Naštěstí k sobě v naší mysli ještě stále chlupy a chlapy patří. Je jen na nás, jestli si to necháme vzít, nebo ne.
Koukám se upřeně do svých očí. Pak věnuji letmý pohled svým zubům, které mám rád. Ať už mám ve své mysli cokoli a ať to tam nahrál jako program kdokoli, jasně vidím, kde na těle mi rostou chlupy. Mohu je holit, mohu je skrývat, mohu se snažit je vymýtit, ale pravda mi jasně vyrůstá z kůže. Mám chuť brečet, ale jsem chlap, tak mi to nejde.
Myslím na tu holku, co jsem se s ní seznámil přes internet. Včera jsme se sešli na kafe ve městě. Bylo to fajn. Pokecali jsme, pak jsme se prošli po parku s vyhlídkou na centrum. Padly první polibky a doteky. Krásné první rande. A dnes večer se scházíme znovu. Je to nadmíru jasné. Pro jistotu se všude oholím. Jak jsem viděl v pornu, nic tím nemůžu zkazit. Mám svobodu se oholit, kde se mi zachce. Ale v tu chvíli přemýšlím, jestli mám taky svobodu se neoholit, kde se mi zachce. Do čeho jsme se to navrtali?
Dělám své zásadní rozhodnutí. Seru na holení! Odkládám žiletku a vzpomínám na ten čas, kdy jsem experimentoval s bradavkami a dokonce nártem a palcem u nohy. Přijímám se takový, jaký jsem. Neoholený. Chlupatý chlap. Patří ke mně. Jsou já. Chrání mě před ostrými paprsky slunce. Nemusím se mazat opalovacím krémem na zarostlých nohách. Možná proto je máme, aby chránily citlivou kůži před sluncem. Jenže my jsme si vymysleli oblečení, tak to jakoby není potřeba. Hřejí mě, když se ochladí. A jsou příjemné na dotek.
Když tady uděláme ústupek a odloučíme od sebe chlup docela, tak to pak může zajít do nepředstavitelných extrémů. Ta lavina jede světem jak po strmém svahu. Lidé se vidí v šatnách a sprchách v posilovnách nebo bazénech a ti ochlupení se stydí. Je v tom cosi telepatického, jako by to bylo součástí společného vědomí. Prostě to všichni víme a cítíme. Možná, když si to takhle otevřeně řekneme, tak najdeme sílu a odvahu zeptat se konečně sami sebe, kdo jsme, přijmout se, mít se rádi. A pak začneme mít možná i rádi ostatní takové jací jsou. A jestli nezačnete u sebe, tak stejně nakonec začnete u sebe. Tak začněte u sebe rovnou. Vždyť ono jde o víc než jen o chlupy. Nevíte, co myslím? Co vaše stehna, břicho, prsa, nos... která je ta vaše část těla? Já se prostě přijmu takový jaký jsem do posledního chlupu, který mi vyrůstá z nosu. A lidé co na tohle řeknou "Fůůůj!" mají v tomto ohledu ještě nějaký ten kus práce. Těm chci dodat odvahu. Vím, že to dokážete. Vy už se totiž máte rádi. Ať třeba jenom trošičku. Láska se neodměřuje ani nepočítá. Z trošky může být hned hodně a naopak.
Lidé kteří vydělávají na tom, že se nemáme rádi takoví, jací jsme, pak pochopí, že jejich podnikání je u konce a budou se třeba raději podílet na rozvíjení podnikání jiného.